Každý tvor má určitou míru vlastní unikátnosti. Ta závisí na vývojovém stupni a diferencovanosti organismu. Příklady: u bakterií a virů je míra unikátnosti nejmenší, u mravenců o něco větší, u savců a člověka podstatně větší a naše planeta ji má největší. Platí to nejen mezidruhově, ale i na úrovni druhu, což je patrné u člověka nejvíce – čím je člověk více rozvinutý = úplnější jako člověk, tím více je mezi lidmi unikátní. Dále čím je pro přežívání druhu potřeba většího počtu jednotlivců, tím je potenciál míry unikátnosti mezi jedinci druhu menší a je tedy mezi nimi i menší napětí.

 Organismus je tedy v jistém smyslu unikát. Je také jeho nemoc unikátní? Jak je možné, že homeopatický lék – – similimum nastoluje uzdravování, když je tak jiný, tak nepodobný pacientovi? Jak je možné, že člověka uzdravuje minerál, květina nebo zvíře? Organismus je složen z mnoha částí, tělesných i psychických orgánů, buněk atd., které spolu ve stavu zdraví navzájem tvoří harmonický celek – integrovaný organismus. Síla, která dokáže všechny tyto složky donutit takto pracovat je v homeopatii známá jako Vitální Síla.

V nemoci je její funkce narušená, což se projeví funkčním odštěpením některých částí – tělesných a duševních – od jinak zdravého celku. Odštěpené díly se začnou chovat NEUNIKÁTNĚ – začnou být podobné něčemu jinému, co existuje mimo organismus. Začnou být nepodobné původnímu organismu pacienta. To, čemu se odštěpené části začnou podobat je i homeopatickým lékem. Být nemocný tedy znamená ztrácet svoji unikátnost. Uzdravovat se značí zvyšování míry unikátnosti. Nemoc je tedy jakási dezintegrace toužící po opětovné integraci.

Z tohoto úhlu pohledu tvrzení, že každý organismus má svoji vlastní nemoc, není pravdivé. Kdyby tomu tak bylo, každý člověk by potřeboval zcela jiný lék. Například Pulsatilla by dokázala vyléčit jen jednoho jediného člověka. Tak tomu není. Pacient se ve stavu nemoci přestává podobat sobě a nabývá podobu léku, který potřebuje – tedy přestává být unikátem. Úkolem terapie je pomoci organismu navrátit zpět jeho původní unikátnost. Ačkoli zastáváme holistický ( celostní ) přístup k pacientovi, léčíme jen ty části, které jsou v organismu choré. Neléčíme celého pacienta – lék působí partikulárně. Tím se pak ale uzdravuje pacient jako celek.